Nehodové události související s LD Trutnov

Od od prvopočátků provázely provozování železniční dopravy u nás i železniční nehody či železniční neštěstí. Bohužel se tyto nepříjemné situace nevyhnuly ani depu Trutnov. Zde si popíšeme ze vzpomínek pamětníků některé z nich.

Nehoda u Petřikovic – srážka osobního a nákladního vlaku

Tato tragická nehoda se stala na lokálce vedoucí z Teplic nad Metují do Trutnova poblíž obce Petříkovice. Ze ŽST Trutnov střed až do Teplic nad Metují byl na této trati zaveden provoz podle předpisu D-3. To znamená, že stanice (dopravny) nejsou obsazeny výpravčími, kteří řídí vlakovou dopravu ve své stanici a ve spolupráci se sousedním výpravčím i dopravu mezi svojí a sousední stanicí. Provoz na této trati tedy řídí dirigující dispečer se sídlem v Teplicích nad Metují ve spolupráci s výpravčím přilehlé stanice a to je na této trati stanice Trutnov střed. Na takto řízené trati se v té době musel vlakvedoucí ohlásit z každé dopravny dirigujícímu dispečerovi. Do každého traťového úseku mezi dvěma dopravnami směl být vypraven pouze jeden vlak. Druhý směl být vypraven a po ohlášení vlakvedoucího o dojezdu prvního vlaku do sousední dopravny. Průběh této nehody popisují pamětníci takto:

Dne 23.6.1980 odjížděl přibližně ve 20:30 hodin z Trutnova do Teplic nad Metují poslední osobní vlak tohoto dne, číslo 15767, vedený motorovým vozem M 152.0203. Vlakový personál tvořil strojvedoucí a vlakvedoucí. V té době dokončovala vlaková četa složená z vlakvedoucího a posunovačů, pomocí lokomotivy T 466.2029 obsazené strojvedoucím a jeho pomocníkem, sestavení nákladního vlaku číslo 80509 složeného z prázdných vozů Wap. Tento nákladní vlak měl vyrazit na tuto lokálku za motoráčkem a vozy měl odstavit na vlečku VÚD v Radvanicích u Trutnova. Po odjezdu motoráčku ze stanice Trutnov střed nastalo čekání na ohlášení jeho dojezdu do dopravny Chvaleč. Nákladní vlak byl připraven vyrazit na trať za ním. Jeho pravidelný odjezd ze stanice Trutnov střed měl sice dle platného grafikonu nastat až za cca hodinu po motoráčku, ale protože posunu v Trutnově středu bylo málo a pokud vše poběží bez nějakých průtahů, tak po návratu zpět z Radvanic, se jako obvykle dalo pomýšlet na nějakou tu chvilku odpočinku k dobru. Strojvedoucí osobního vlaku si před příjezdem do zastávky Petříkovice všiml zvyšující se teploty chladící kapaliny spalovacího motoru nad běžnou provozní hodnotu. Po prohlídce stavu spalovacího motoru a jeho součástí na zastávce se strojvedoucí s ohledem na další dlouhé a v železničních podmínkách i prudké stoupání trati do dopravny Chvaleč, rozhodl nepokračovat s vlakem dále. Poslal proto vlakvedoucího telefonicky vyjednat návrat vlaku zpět do stanice Trutnov střed. Na zastávce však nebyl k dispozici funkční traťový telefon pro spojení s dispečerem, a tak musel vlakvedoucí seběhnout ze svahu dolů do vesnice do hospody pod zastávkou, kde byl státní telefon. U telefonu zjistil, že má číslo pouze na dopravu v Trutnově na hlavním, a proto se spojil s výpravčím stanice Trutnov hl.n. a oznámil mu, že se s vlakem z důvodu závady na motoráku budou vracet zpět s tím, aby to vyřídil dispečerovi a kolegovi do Trutnova středu. Na nic dál nečekal a vydal se zpět do kopce na zastávku, kde mezitím strojvedoucí změnil své stanoviště, vysvětlil cestujícím důvody návratu a čekal za vlakvedoucího. Vlakem do Petříkovic cestovalo asi 15 cestujících. Po zprávě, že vlak se bude vracet se asi šest horolezců, co cestovali do Adršpachu, rozhodlo vystoupit a dál pokračovat jiným způsobem. Po návratu vlakvedoucího do motoráčku se vlak vydal na zpáteční cestu. Mezi tím v Trutnově středu čeká nákladní vlak na možnost vyrazit na trať. Nějakou tu chvíli po čase, kdy se dle platného GVD měl ohlásit vlakvedoucí osobního vlaku z Chvalče, se výpravčí z Trutnova středu dohodl s dirigujícím dispečerem v Teplicích nad Metují, že asi zase nefunguje ve Chvalči služební telefon a nebude se proto s odjezdem nákladního vlaku čekat na to až se osobák ohlásí z Radvanic. Nákladní vlak dostal od výpravčího návěst „Odjezd“ a jeho konce zmizely v dáli. Když ho za chvíli zavolal kolega z „hlavního“ a informoval ho o navracejícím se motoráčku, nebyla již šance vlaky zastavit. Trať se po minutí zastávky Trutnov zastávka klikatí v lesním porostu ve svazích nad Petříkovickým potokem. Ke srážce obou vlaků došlo kolem 21 hodiny v jednom z četných oblouků, takže oba strojvedoucí neměli skoro žádný čas na zareagování. Důsledky srážky byly tragické. O život v motorovém voze přišel strojvedoucí, vlakvedoucí a dva cestující. Několik dalších cestujících bylo zraněno těžce a zbytek lehce. Strojvedoucí a pomocník strojvedoucího z nákladního vlaku byli zraněni lehce. Motorový vůz byl neopravitelný a tak byl následně zrušen a sešrotován. Motorová lokomotiva byla značně poškozena v přední kapotové části, kam se do ní zabořil motorový vůz. Protože ale nebyl poškozen tuhý rám lokomotivy, byla následně opravena a sloužila v depu Trutnov ještě dlouhá léta. Díky panu Petru Hrdinkovi se níže můžete podívat na fotografie, které pořídil jak z místa nehody, tak v depu, kam byly oba poškozené stroje odtaženy.

Nehoda v ŽST Starkoč – poškození lokomotivy T478.3372

Dne 23.11.1984 došlo v ŽST Starkoč k poškození lokomotivy T478.3372. Dle pamětníků se vše seběhlo asi takto:

Z Jaroměře byl toho dne vypraven vlak 60812 (s největší pravděpodobností se jednalo o ložené Wapky pro Náchodskou teplárnu) s vlakovou lokomotivou T478.3354 a přípřežní lokomotivou T478.3372.

Po příjezdu do ŽST Starkoč byla přípřežní lokomotiva od vlaku odvěšena a měla přejet na konec vlaku pro jeho jízdu do Václavic (úvrať). Po najetí této lokomotivy na konec vlaku však došlo z rozhodnutí dispečera ke změně dispozic a lokomotiva se měla vrátit na své původní místo a spolu s vlakovou lokomotivou odjet jako lokomotivní vlak do Trutnova. T478.3372 tedy vyjela od vlaku zpátky na václavické zhlaví a strojvedoucí přecházel na druhé stanoviště. V té době strojvedoucí původně vlakové, nyní postrkové lokomotivy, uslyšel návěst „Pozor“ a vzhledem k tomu, že hlavní potrubí bylo naplněno na provozní tlak a neměl informaci o změně dispozic, považoval tuto návěst za návěst strojvedoucího vlakové lokomotivy vyzývající ho k zahájení vývinu tlačné síly a tak uvedl lokomotivu a vozy před sebou do pohybu. Přední vozy následně najely na stojící zabrzděnou lokomotivu T478.3372 na zhlaví a poškodily její kabinu a čelo hlavního rámu. Strojvedoucí přitom byl vážně zraněn.

Druhý den byla poškozená lokomotiva odvezena do PLD Meziměstí, které se v té době specializovalo na opravu násilně poškozených lokomotiv. Mimo jiné byl při opravě dosazen nový čelník a nová kabina. Čelník byl oproti původnímu čtyřsvětlovému pouze dvousvětlový a kabina byla provedení pro řadu T478.4, protože pro řadu T478.3 již kabiny nebyly k dispozici. Po opravě se mašinka do provozu vrátila 1.4.1985.

Nehoda v ŽST Starkoč – střetnutí motorového vozu M296.1018 a lokomotivy T478.3355

Dne 16.10.1987 byl turnusový motorový vůz M296.1018 mimořádně nasazen na „cizí výkon“ za turnusový motor M296.2007, který zůstal stát se závadou na rozvodech spalovacího motoru. Nutno ještě poznamenat, že sedmička byla otočená na rozdíl od osmnáctky motorem k Jaroměři. Jednalo se výkon sestávající se z vlaku 15702 do Svobody nad Úpou a následně vlaku 15455 do Hradce Králové. Když se vlak 15455 blížil od Kalné Vody k Trutnovu, obdržel v depu strojmistr požadavek dispečera na urychlené poslání dvou brejlovců na přípřeži osobáku do Jaroměře na postrk uhlí. Vzhledem k malému časovému prostoru se však brejlovce z depa vyhnat nepovedlo a tak vlak 15455 z Trutnova odjel bez přípřeže dvou brejlovců, se strojvedoucím a paní vlakvedoucí na stanovišti. Tehdy ještě měl vlakvedoucí na motorových vozech určeno místo na stanovišti strojvedoucího a vedl vlakopis. 

Tou dobou dorazil do ŽST Starkoč manipulák 80372 jedoucí ve směru z Jaroměře do Trutnova. V čele tohoto nákladního vlaku se strojvedoucím a jeho pomocníkem jela motorová lokomotiva T478.3355. V té tobě jezdily maňasy ještě vypakované a v každé stanici bylo posunu vždy až, až. Návěsti se předávaly červenými praporky nebo ručními svítilnami. Za mírného večerního soumraku ve stanici Starkoč právě probíhal posun na kosteleckém zhlaví. Trať zde vede směrem ze stanice v lesním porostu a v pravém oblouku na náspu, přes mostek s lesní cestou vedoucí pod ním. Mašina právě vytáhla posunový díl do tratě a strojvedoucí postupně odrážel vozy do stanice dle návěstí dávaných vedoucím posunu z posunové čety manipulačního vlaku na jeho straně vlaku. Byl tudíž vykloněn z bočního okénka s hlavou otočenou zpět směrem do stanice. Pomocník, v té době bez práce, sedě na své sedačce, kousajíc do chleba se salámem koukal před sebe a pozoroval jak s přibývajícím časem tmavne les kolem tratě. Tu si náhle všiml světelného kuželu, který se pohyboval po stromech. Okamžitě mu došlo o co jde. Vyskočil ze sedačky, zahodil sváču, sklopil fírovu sedačku na pult a otevřel jeho dveře z kabiny. Nechápajícího fíru popadl a vystrčil ze dveří mašiny ven a sám skokem na násep opouštěl kabinu v těsném závěsu za ním, přitom ho prý vzalo po zádech madlo z deformované kabiny. Naštěstí skákali o dva metry mimo mostek na násep po kterém se skutáleli dolů a tak se nikomu z nich nic vážného nestalo.

Na motoru to fíra popisoval asi takto. Na předvěsti do Starkoče volno a na vjezdu výstraha. Držím traťovou rychlost, tedy 75 km/h. Šahám na brzdič, že si to škrábnu (mírně přibrzdím) před vjezdem do stanice, když tu v oblouku vidím proti nám světla a siluetu brejláka. Máchnutím ruky tam sypu rychlobrzdu, řvu na vlakvedoucí až odsud padá a sám se pakuju ze stanoviště. Otvírám posuvné dveře ze stanoviště, rozrážím dveře do oddílu a za křiku na cestující, aby se drželi, plavmo skáču do uličky mezi jejich sedadla. Přitom pod sebou vidím jak se krabatí podlaha. Vlakvedoucí stihla ze stanoviště utéct pouze do nástupního prostoru za stanovištěm. Zde se nacházela v době nárazu, při kterém se pod ní rozevřela podlaha, ona propadla dolů a podlaha se za ní zase zavřela a přiskřípla jí sako stejnokroje na zádech, takže visela pod vozem dokud se celá ta hromada železa nezastavila. Během nárazu se rám motorového vozu vyšplhal na rám brejlovce a kompletně zdemoloval kabinu, kde si před pár vteřinami hověl na sedačce pomocník strojvedoucího a odkud strojvedoucí řídil lokomotivu při posunu. Čelník motorového vozu se zastavil až v elektrickém rozvaděči brejlovce. Tím jak se rám motorového vozu nadzvedl a zabrzděný podvozek, který zůstal dvojkolími na kolejích se dostal skrz bateriové skříně až někam k palivové nádrži, tak mezi rámem a čelníkem brejlovce vznikl nějaký prostor pro zachycenou vlakvedoucí. Ta si po zastavení, v šoku, rozepnula sako a klasicky bez bot, nezraněná, se vyškrábala ven a utíkala do směrem do stanice. Ve vlaku se potlouklo pár cestujících a jeden se pořezal o rozbité zrcadlo na toaletě. Vyšetřující orgány nemohli dlouho najít strojvedoucího z motorového vozu. On zatím celou dobu seděl na velkém stanovišti motoráku a hlídal si registrační rychloměr s proužkem a hulil jednu cigaretu od druhé.

Střetová rychlost prý byla něco mezi 60 a 65 km/h. Suma sumárum, říkalo se tehdy, že Pán Bůh tahal za všechny páky a táhla co kolem sebe měl a díky tomu nikdo nepřišel o život a ani nebyl vážně zraněn.

Je třeba si i uvědomit tu souhru okolností – jaké následky by takováto nehoda měla, kdyby na vlaku 15455 jel turnusový motorový vůz, který byl otočen velkým stanovištěm vpřed, za kterým je strojovna. Dveře ze stanoviště nejsou uprostřed jako na malém stanovišti ale až za židlí vlakvedoucí. Strojvedoucí by v tomto případě měl minimální šanci opustit stanoviště a i kdyby se mu to povedlo, ve strojovně je šance na přežití též výrazně menší než v otevřenějším prostoru pro cestující. Jaký by byl asi průběh nehody, kdyby v čele osobního vlaku byli řazeni ještě dva brejlovci, každý o váze 72 tun, pohybující se rychlostí přes 60 km/h?

Jak skončila srážkou poškozená vozidla? Motorový vůz dopadl špatně. Zničeno bylo celé malé stanoviště včetně zadního nástupního prostoru. Společně s brejlovcem byl přitažen do depa Trutnov a následně jako neopravitelný zrušen. Brejlovec díky tomu, že lehčí motorový vůz vyšplhal nad jeho rám, který výrazněji nepoškodil, byl shledán opravitelným a tak došlo 2.11.1987 k jeho přepravě z Trutnova do Meziměstí, kde následovala, obdobně jako u výše popisované lokomotivy T478.3372 jeho oprava. Taktéž obdržel nový dvousvětlový čelník místo čtyčsvětlového a kabinu strojvedoucího původně vyrobenou pro řadu T478.4. Topení stanoviště bylo na obou opravovaných brejlovcích ponecháno původní z řady T478.3, které do čtyřkové kabiny moc nepasovalo, a tak dle vyprávění pamětníků do těchto kabin v zimě nepříjemně táhlo. Z neprovozních do provozních byl brejlovec T478.3355 převeden 26.4.1988 a oprava byla ukončena 6.5.1988.