Zpět na parní lokomotivy

Lokomotivy řady 344.1

Lokomotivy provozované v lokomotivní depu Trutnov a jeho strojových stanicích:

Kliknutím na tabulku s číslem lokomotivy se otevře stránka s dochovanými údaji o této lokomotivě.

Stručný popis lokomotiv:

Převzato z knihy ATLAS LOKOMOTIV autor Ing.Jindřich Bek.

Lokomotivka Společnosti státní dráhy vyrobila v roce 1906 pro dopravu rychlých nákladních vlaků i lehčích osobních vlaků 3 lokomotivy s uspořádáním dvojkolí 1’C. Konstrukce vycházela ze základního typu 1’C Společnosti státní dráhy pro použití na českých úsecích tratí společnosti, tj. z řady 37, dodávané v letech 1900 až 1902.

Pro konstruktéra i pro provozovatele byly v roce 1905 k dispozice známé výsledky už z provozu prvních dvou lokomotiv 1’C u České severní dráhy, které jako řadu IIc dodala První Českomoravská továrna na stroje v Libni. Společnost státní dráhy neměla však tak úskostlivé požadavky na zachování nízké hmotnosti na nápravy. Nová lokomotiva mohla mít až hmotnost na nápravu až 14 t. Zhruba mohla být tak těžká jako lokomotiva řady P 6 Pruských státních drah.

Proto nové lokomotivy z roku 1906 měly už přehřívač páry. Jejich kotel byl rozměrově shodný s řadou 37 Společnosti státní dráhy. Měl však 139 žárnic a 21 kouřovek o výhřevné ploše 139,9 m², a topeniště s přímou výhřevnou plochou 11,8 m², takže celková výhřevná plocha byla 151,7 m². Topeniště mělo dlouhý rošt o ploše 2,7 m² s předním sklopným polem a tlak páry v kotly byl 11,5 barů. Jediný parní dóm na kotli s regulátorem poháněným z budky postranním táhlem a za ním dvě pojišťovací záklopky typu Pop-Coale na kotli, zakryté chráničem, hladký komín na dýmnici a prostorná, i když jednoduchá budka byly hezkými architektonickými prvky lokomotiv.

Pojezd lokomotiv odpovídal řadě 37. Novinkou byl však parní stroj. Měl parní válce o průměru 520 mm, se zdvihem pístů 650 mm a pístovými šoupátky pro vnitřní vstup páry. Parní stroj měl ručně ovládané vyrovnávače tlaků – z budky táhlem podél kotle vpravo, zatím co vlevo z topičovi strany bylo táhlo k odvodňovacím kohoutům. Vnější rozvod byl Heusingerův.

Adamsův běhoun bez vratného zařízení měl oboustranný výkyv ±50 mm a spřažená kola měla průměr 1440 mm, což rozhodovalo o největší dovolené rychlosti 70 km/h. Ochoz lokomotivy byl v úrovni podlahy budky, takže nad spřaženými koly měl blatníky. Protože se tyto lokomotivy vyráběly dále v letech 1908 a 0909, v době výroby lokomotiv řady 39, počínaje lokomotivou 38.04 byl ochoz již nad koly a první 3 lokomotivy se dodatečně shodně upravovily.

Celkový počet 43 lokomotiv označila Společnost státní dráhy řadou 38. Když její majetek stát odkoupil a zestátnil ji, Rakouské státní dráhy lokomotivy v plném počtu přeznačily na řadu 760 a jejich tendry na řadu 77. V roce 1918 byly tato lokomotivy přidělené v těchto výtopnách:

Česká Třebová – 760.01, 02, 03, 04, 05, 06, 07 ,08 ,09 ,10 ,11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 19, 20, 21, 25, 26, 30, 31, 32, 33, 34, 35, 36, 37, 38, 39, 40, 41, 43, celkem 35 lokomotiv.

Bubny – společné nádraží – 760.22, 23, 24, 27, 28, 29, celkem 6 lokomotiv.

Brno – Horní Heršpice – 760.18 a 42, celkem 2 lokomotivy.

ČSD označily tyto lokomotivy řadou 344.1 a jejich tendry řadou 713.0. Modernizovaly je tak, že postupně měly kromě automatické sací brzdy pro lokomotivu i vlak nejprve i zařízení tlakové brzdy jenom pro vlak a potom i pro lokomotivu s tendrem, až konečně zařízení sací brzdy plně nahradila jen tlaková brzda.

Ze všech úprav nejprospěšnější bylo zvýšení tlaku páry v kotli na hodnotu 13 barů. Snížila se tím spotřeba paliva tak, že v tomto směru patřily k nejlepším, se kterými ČSD v roce 1918 začínaly novou éru svého provozu.

Vhodné bylo umístění většiny lokomotiv řady 344.1 právě ve výtopně Česká Třebová. Tam měly možnost na hlavní trati do Brna své vlastnosti dokonale využívat. Až do roku 1948, do dodávek prvních lokomotiv řady 475.1, nahrazovaly často v úseku Česká Třebová – Brno v osobní dopravě lokomotivy řady 364.0 a později řady 365.0.

Z typizovaných řad lokomotiv 334.2, 334.4, 344.0, 344.2 a 344.3 byla řada 344.1 pro provoz nejvhodnější a posloužila jako vzor pro rekonstrukce méně vhodných lokomotiv řady 334.2 a 344.2 v dílnách v České Třebové. I když po roce 1945 se přemístily na mnoho míst v Čechách, jezdily i v traťových výkonech až do konce své existence. Z původního počtu 43 lokomotiv zůstaly v provozu do roku 1967 v lokomotivním depu Ústí nad Labem lokomotivy 344.107 a 344.142 jako poslední.

Protože lokomotivy řady 334.2 tvořily základní vývojový článek lokomotivních řad 334.4, 344.0, 344.1, 344.2 i 344.3 s nimiž měly shodný pohon, ložiska, dvojkolí (až na řadu 344.0), armaturu kotle (kromě dělení trubek) a jiné díly počítaly ČSD s jejich modernizací. Tato probíhala od roku 1936 až do roku 1940 a spočívala v jejich úpravě na dvojčité lokomotivy s přehřívačem páry. Označeny pak byly jako řada 344.1 s inventárními čísly 47 až 59.

Chybějící tři inventární čísla byla přidělena v dílnách v České Třebové rekonstruovaným lokomotivám 344.208 (344.144), 344.205 (344.145), 344.203 (344.146). Řada 344.2 byly původně tříválcové sdružené na mokrou páru. Prostření válec umístěný uvnitř rámu byl vysokotlaký a poháněl zalomenou nápravu prvního dvojkolí. Dva nízkotlaké válce byly umístěny vně rámu a poháněly druhé hnací dvojkolí. Známá problematika sladění výkonů mezi vysokotlakým válcem a oběma nízkotlakými válci se u těchto lokomotiv opakovala. Rovněž opotřebování nápravových ložisek a zvláště ložisek vnitřní ojnice, nerovnoměrné pracování výfuku s ohněm na roštu se v provozu překonávalo s obtížemi a tak bylo rozhodnuto o jejich rekonstrukci. Čtyři lokomotivy byly rekonstruovány na řadu 344.3 a výše uvedené tři na řadu 344.1.

Lokomotivy řady 344.1 bylo možné spojovat s tendry řad – 313.1; 412.0; 512.3 a 713.0.

Technická dokumentace:

Historické fotografie: