Lokomotivy řady 313.4
Lokomotivy provozované v lokomotivní depu Trutnov a jeho strojových stanicích:
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Kliknutím na tabulku s číslem lokomotivy se otevře stránka s dochovanými údaji o této lokomotivě.
Stručný popis lokomotiv:
Převzato z knihy ATLAS LOKOMOTIV autor Ing.Jindřich Bek.
Rakouská severozápadní dráha používala k posunu od roku 1881 osvědčené, spolehlivé i hospodárné trojspřežní tendrové lokomotivy řady Xa až Xe, které později přeznačily Rakouské státní dráhy na řadu 162. U ČSD byly známé pod označením řady 314.2.
Česká severní dráha měla na svých lokálních tratích lehké trojspřežní tendrové lokomotivy z Kraussovy lokomotivky v Linci i v Mnichově z osmdesátých let, které sice dobře vyhovovaly, ale zvláště v zimních podmínkách byly na některých tratích příliš lehké.
V době kolem roku 1890 projevily zájem i jiné menší železniční společnosti o tak výkonné trojspřežní tendrové lokomotivy, jako byly lokomotivy Rakouské severozápadní dráhy řady Xa až Xe. Vznikl tak typ, který co do jednotnosti ovlivnila Generální inspekce tak, aby rozhodující parametry, jako byly rozměry parního stroje, typy kol aj., byly shodné. Odchylky byly v počtu trubek v kotli, a tím vznikly různé hodnoty výhřevných ploch, různé zásoby paliva a vody, což mělo za následek změny délek i hmotnosti lokomotiv.
V letech 1890 až 1909 se vyrobilo celkem 35 takových lokomotiv, a to v továrnách ve Vídeňském Novém Městě, ve Floridsdorfu, Krauss v Linci a v První českomoravské továrně na stroje v Libni.
Při shodné konstrukci lokomotivního kotle používali výrobci celkem trojího dělení trubkovnice, takže při shodných topeništích a shodné přímé výhřevné ploše byly tři druhy kotlů. U prvních 4 lokomotiv bylo 192 žárnic a tlak páry byl 11 barů. U ostatních lokomotiv byl tlak páry 12 barů a dvojí počet žárnic, buď 174 nebo 192. Celková výhřevná plocha byla podle toho buď 85,7 m2, nebo 78,2 m2. Na ležatém kotli byl prostorný parní dóm se dvěma pérovými pojišťovacími záklopkami. Za ním byl písečník s možností pískování v obou směrech jízdy. Původně byly na kotlích komíny „Prüsmann“ nebo „Ressig“. Později u ČSD to byly baňaté komíny, které ke konci nahradila opět konstrukce Prüsmann.
Pojezd lokomotiv byl robustní Vnitřní plechový rám byl důkladně vyztužen. Byla v něm tři pevná dvojkolí s koly o malém průměru – jen 930 mm, tak jako u řady 310.0. Rozvor mezi dvojkolím S1 a H byl 1600 mm kvůli potřebnému místu pro vnější rozvod a mezi dvojkolím H a S2 byl 1200 mm. Celkový rozvor byl tedy 2800 mm a lokomotivy bezpečně projížděly oblouky o poloměru až 100 m.
Dvojčitý parní stroj měl vnější válce, mírně skloněné, se šoupátkovými komorami nahoře. Na přítokových trubkách byly již nasávací záklopky. Vnější rozvod byl Allan-Trickův. Po stranách kotle byly vodojemy, vodojem na levé straně byl zkrácen o uhlák. Vodojemy měly jednotný obsah 4,5 m3 a uhláky měly podle sérií obsahy 2 m3, 2,2 m3 a 2,5 m3. Délky převislých hmot nebyly vepředu ani vzadu jednotné, proto také vznikly 4 celkové délky lokomotiv: 8218 mm, 8220 mm, 8258 mm a 8340 mm. Z toho vyplynuly i různé provozní hmotnosti lokomotiv od 37,2 t do 39,6 t.
Všechny lokomotivy měly pulsometrovací zařízení. Brzdové zařízení nebylo jednotné. Lokomotivy měly podle sérií jednoduchou sací brzdu pro vlak i pro lokomotivu. Parní stroj se mazal u některých Kernaulovou maznicí, většinou lubrikátorem a jen u poslední lokomotivy z První českomoravské továrny na stroje byl už mazací lis.
Rakouské státní dráhy převzaly do svého provozu z původně vyrobených 35 lokomotiv 33, když 2 z nich se vyřadily v dobách státního provozu. Přeznačily je na řadu 162 s inventárními čísly původně 01 až 30 a 41 až 45. V roce 1945 převzaly ČSD všechny tyto lokomotivy do svého označovacího programu a přeznačily je na řadu 343.4, i když byly ještě delší dobu po roce 1918 majetkem několika místních drah.
Rakouská severozápadní dráha udržovala provoz na trati Velké Březno – Lovečkovice – Verneřovice – Úštěk, horní nádraží a Častolovice – Rychnov nad Kněžnou – Solnice. Proto lokomotivy na těchto drahách měly její označení. Udržovala však i provoz na trati z Martinic do Rokytnice nad Jizerou a na Liberecko – jablonecko – tanvaldské dráze, kde se lokomotivy označovaly podle příslušných společností.
Česká severní dráha jezdila s těmito lokomotivami na svých tratích z Jablonného v Podještědí přes Cvikov do Svoru, z Rumburku do Dolní Poustevny a udržovala provoz na místní dráze z České Lípy do České Kamenice.
Pardubicko – liberecká dráha s těmito trojspřežními tendrovými lokomotivami ponejvíce posunovala ve svých některých stanicích.
Lokomotivy řady 313.4 představovaly spolehlivé a robustní stroje pro náročné místní dráhy. Jezdily jenom na českých tratích a na jediné dráze na Moravě ze Štenberka do Veřovic. Po roce 1918 byly charakteristické jednotným typem baňatého komínu typu ČSD a stály za to, aby je dráha stále dobře udržovala. Jezdily i na jedné z našich adhezně nejnáročnějších tratí, na dráze z Velkého Března do Lovečkovic, Verneřic a Úštěku, horního nádraží, kde byly dlouhé sklony 38 promile i více. Osvědčovaly se mnohem lépe než výkonnější lokomotivy řady 422.0, a to pro své jízdní vlastnosti, které jsou slabinou řady 422.0.
Do roku 1938 nevyřadily ČSD žádnou z těchto lokomotiv. Po odtržení českého pohraničního území na podzim v roce 1938 měly DR striktní požadavek, aby tyto lokomotivy zůstaly na svých místech, přestože tehdy byly již některé z nich dosti staré. DR je převzaly do svého provozu a označily je řadou 98.12 a čísly 03 až 28.
Do roku 1945 se na nich nic nezměnilo. Např. na dráze do Úštěku, horního nádraží se stále používala jednoduchá sací brzda pro lokomotivu i vlak a až teprve kolem roku 1960 se tam nasadily lokomotivy řady 422.0. Počínaje padesátými lety se začínalo pomalu s vyřazováním lokomotiv řady 313.4, z nichž např. moravské lokomotivy se odprodaly do vlečkového provozu. V Čechách pak už zbyly jen dvě z nich. Byla to 313.404, která posunovala v Turnově v lokomotivním depu, a 313.424, která posunovala v českolipském lokomotivním depu.
Lokomotivu 313.424 vyřadily ČSD v roce 1964 a lokomotivu 313.404, jako poslední v provozu, v roce 1966.
Nejdelší životnost měla lokomotivy 313.432. Patřila původně České severní dráze, ale po druhé světové válce ji ČSD předisponovaly na Moravu do těžkého provozu v lomech u Veřovic. Pak ji odtamtud odprodaly do vlečkového provozu v Bystřici pod Hostýnem, kde přežila ostatní lokomotivy své řady. V roce 1974, kdy už nebyla v provozu vlečky zapotřebí, ji získalo lokomotivní depo v Ostravě a učinilo z ní pomník u vchodu do svého obvodu jako doklad staré vozební techniky na našich tratích.
Podrobnější popis této lokomotivní řady můžete nalézt na stránkách www.vlaky.net. Řadu zajímavých informací naleznete také na stránkách www.pospichal.net.
|
Technické údaje lokomotiv 313.4
|
Údaje se liší dle výrobních sérií | |||
| Označení do r.1918 – řada: | 162 (KkStB), jména či jiné (místní dráhy) | |||
| Výrobce: | KraussL, VNM, Floridsdorf, PČM | |||
| Roky výroby: | 1890 – 1909 | |||
| Počet vyrobených kusů: | 35 | |||
| Počet kusů u ČSD: | 33 | |||
| Uspořádání pojezdu: | C m2 t | |||
| Druh rozvodu: | Allan-Trick | |||
| Největší rychlost v km/h: | 35 | 40 | ||
| Přibližný výkon v kW: | 272 | |||
| Poloměr minimálního oblouku: | 100 | |||
| Délka přes nárazníky: | 8 218 | 8 220 | 8 258 | 8 340 |
| Průměr spřažených kol v mm: | 930 | |||
| Hmotnost lokomotivy ve službě v t: | 37 až 39,6 | |||
| Adhezní váha v t: | 37 až 39,6 | |||
| Nápravové tlaky dvojkolí v Mp – 1. spřažené: | 12 | 13,2 | ||
| Nápravové tlaky dvojkolí v Mp – 2. spřažené: | 12,3 | 13,2 | ||
| Nápravové tlaky dvojkolí v Mp – 3. spřažené: | 12,4 | 13,2 | ||
| Průměr válců v mm: | 420 | |||
| Počet válců: | 2 | |||
| Zdvih pístu v mm: | 480 | |||
| Počet trubek žárnic: | 174 | 192 | ||
| Roštová plocha v m2: | 1,66 | |||
| Výhřevná plocha topeniště v m2: | ? | |||
| Výhřevná plocha trubek v m2: | ? | |||
| Výhřevná plocha kotle v m2: | 78,2 | 85,7 | ||
| Tlak páry v kotli v bar: | 11 | 12 | ||
| Zásoba uhlí v m3: | 2 | 2,2 | 2,5 | |
| Zásoba vody v m3: | 4,5 | |||
Technická dokumentace:
Historické a novodobější fotografie:
