Zpět na motorové vozy

Motorové vozy řady M131.1

Motorové vozy provozované v lokomotivní depu Trutnov a jeho strojových stanicích:

Kliknutím na tabulku s číslem motorového vozu se otevře stránka s dochovanými údaji o tomto motorovém vozu.

Stručný popis motorových vozů:

Převzato z knihy ATLAS LOKOMOTIV 2 autora Ing.Jindřicha Beka.

Typově roztříštěný park předválečných motorových vozů, navíc rozrušený válečnými událostmi, bylo nutno nahradit novými, jednoduchými a spolehlivými motorovými vozy, jež by se uplatnily především zase na místních drahách. Tatra Kopřivnice měla bohaté zkušenosti ve výrobě naftových motorů třídy T 111, jichž vyrobila do roku 1945 přes 4000 kusů. Bylo proto nanejvýš vhodné využít tohoto osvědčeného motoru pro kolejový provoz, což se také uskutečnilo při výrobě malých motorových vozů řady M 131.1 v letech 1948 až 1956 (Tatra Kopřivnice, Studénka).

Nový motor byl proveden s mokrou klikovou skříní a označen jako typ T 301. Byl to dvanáctiválec s válci do V, s přímým vstřikem paliva a vzduchem chlazený. Válce měly průměr 110 mm, zdvih pístů 130 mm a při 1600 otáčkách za minutu dával motor výkon 155 koní.

Mechanický přenos výkonu využíval převodovky Mylius, jež byla čtyřstupňová, synchronizovaná, s koly ve stálém záběru, u níž se do záběru zasouvaly jen zubové spojky ovládané pneumaticky. Reverzace byla řešena v nápravové převodovce, kde pastorek kloubového hřídele je rovněž ve stálém záběru s ozubenými koly na hnací nápravě, ale záběr obstarává vždy zubová spojka ovládaná rovněž pneumaticky.

Nástupní plošiny jsou zároveň čelními stanovišti strojvedoucího. Oddíl pro cestující se sedadly 4 + 1 poskytoval 48 míst k sedění a byl vytápěn výfukovými plyny od motoru. Od roku 1962 bylo na vozy dosazováno naftovzdušné vytápěcí zařízení, shodné se zařízením silničních autobusů.

Tyto jednoduché motorové vozy se vyráběly ve velikém počtu 549 kusů a vytvořily tak jedinou řadu motorových vozů, která prakticky nahradila ten bohatý výčet všech řad předválečných motorových vozů, což mělo v té době velký význam v údržbě vozidel samotných. Od čísla 341 byl vynechán již při výrobě ozdobný kryt rámových postranic, který byl později odstraněn i u vozů 1. série, a kovové tabulky s označením byly nahrazeny smaltovanými s negativní volbou barev: bílé pole a červené číslice. Byly k nim vyráběny přípojné vozy řad Blm a BDIm, které zcela odpovídaly vozové části motorových vozů řady M 131.1.

Některé potíže při prvopočátečním provozu byly postupně odstraněny. Tzv. „špičaté“ písty motorů z prvních dodávek byly nahrazeny písty s plochým čelem a kulovitým spalovacím prostorem. Byly odstraněny potíže s lomy náprav a vozy se uplatňovaly víc než dobře. V letech 1962 až 1965 mimo jiné převzaly adhezní dopravu osobních vlaků na ozubnicové trati z Tisovce do Pohronské Polhory a na mnoha tratích místního charakteru udržovaly veškerou dopravu až do doby náhrazení modernějšími motorovými vozy řady M152.0.

Motorovými vozy řady M 131.1 bylo možno posunovat a je také dobře známo, že v krajních případech nahradily i motorové vozy řady M 262.0 v rychlíkové dopravě, například z Českých Budějovic do Děčína. Na německých úsecích trati z Varnsdorfu do Liberce se jim přezdívá „Dreildnderexpres“ a jejich hodnocení lze zakončit asi takto:

Byly to první motorové vozy ČSD se vzduchem chlazenými motory. Dobrý, nenáročný a spolehlivý motor s převodovkou těchže vlastnosti. tuto velmi početnou řadu motorových vozů postavil do čela konstrukcí motorových vozů u nás. I když dnes už neodpovídají požadavkům moderního cestování, jsou stále klenotem lehkého motorového kolejového vozidla v železničním provozu ČSD.

Technická dokumentace:

Historické fotografie: