Lokomotivy řady 334.1
Lokomotivy provozované v lokomotivní depu Trutnov a jeho strojových stanicích:
Kliknutím na tabulku s číslem lokomotivy se otevře stránka s dochovanými údaji o této lokomotivě.
Stručný popis lokomotiv:
Převzato z knihy ATLAS LOKOMOTIV autor Ing.Jindřich Bek.
Konstruktéři parních lokomotiv rakouských lokomotivek byly nuceni vyhovět ve svých návrzích požadavkům provozu na hornatých tratích přes Semmering nebo přes Arlberg, ale i na některých českých tratích na Šumavě, v Krušných horách nebo v severních Čechách. Popud ke stavbě tříspřežních lokomotiv řady 60 Rakouských státních drah daly požadavky některých soukromých drah.
Gölsdorf vycházel v principu z osvědčených lokomotiv řady VIII Severní dráhy císaře Ferdinanda (u ČSD později řada 333.1), ale vzhledem k délkám točen musel zkrátit navržený rozvor. Zvolil proto u lokomotivy 1’C spřažená kola o průměru 1258 mm a z nich poslední kola jako hnací.
Mezi prvními, kdo nové lokomotivy zakoupil, byla dráha Lvov – Černovice – Jasy a dráha Chodorów – Podwysokie. Teprve po nich zakoupily Rakouské státní dráhy lokomotivy 60.07 až 60.10 a pak následovaly další společnosti – dráha Dolní Lipová – Bernartice ve Slezku, Stryj – Chodorów, Zeltweg – Wolfsberg a Unterdrauburg – Wöllau, Dolnokraňské dráhy, dráha Lvov – Belzec (Tomaszów) a dráha Mariánské Lázně – Karlovy Vary. Z celkového počtu 322 lokomotiv a 34 kusů pro Jižní dráhu v Rakousku, vyrobených v letech 1895 až 1910 v lokomotivkách ve Vídeňském Novém Městě, ve Floridsdorfu, v lokomotivce Společnosti státní dráhy, v lokomotivce Krauss v Linci a v První Českomoravské továrně na stroje v Libni, nejvíce patřilo Rakouským státním drahám.
Konstrukce lokomotiv řady 60 se stala základem typizovaných prvků, dílů i celků, které posloužily později při stavbě početných sérií lokomotiv řady 170, 270, 80, 180 i jiných vynikajících Gölsdorfových či Rihoskových typů.
Kotel měl 102 žárnic, celkovou výhřevnou plochu 144,7 m2, rošt 2,7 m2 a tlak páry 13 barů. pro zvětšení parního prostoru byly na něm dva parní dómy spojené trubkou. V předním byl šoupátkový regulátor s ovládáním vedoucím podél kotle z budky a na zadním byl výronek společný pro dvě pojišťovací záklopky typu Pop-Coale. Přítoková roura od regulátoru vedla přímo k vysokotlaké šoupátkové komoře. Dýmnice nebyla veliká, a proto se ponejvíce používalo baňatého komínu Rihoskova. Aby bylo možno využít širšího roštu, byl skříňový kotel nad spřaženými koly, takže osa kotle byla výš, než bylo obvykle zvykem.
Rám byl vnitřní. Spřažená dvojkolí v něm byla pevná. Přední Adamsův běhoun měl oboustranný výkyv ± 40 mm a Gölsdorf u něho prvně vynechal vratné zařízení. Vysokotlaký válec měl průměr 520 mm, nízkotlaký 740 mm a lokomotiva měla Gölsdorfovo rozjížděcí zařízení. Zdvih pístů 632 mm, průměr kol běhounu 830 mm a průměr spřažených kol 1258 mm se stal mnohaletou normou.
Lokomotivy měly jednoduché sací brzdy pro lokomotivu i tendr a později i automatické sací brzdy přestavné. Patřil k nim třínápravový tendr řady 76 (u ČSD 414.0) s obsahem vodojemu 14 m3 a uhláku 7 m3. Při zkouškách dosahovaly největší rychlosti až 84 km/h, uvezly vlak o hmotnosti 510 t na stoupání 10 promile rychlostí 17 km/h a při rychlosti 40 až 60 km/h vykazovaly 750 až 775 koní indikovaného výkonu. Při zkouškách na trati Purkersdorf – Rekawinkel dosahovaly tažné síly na háku 79 kN, takže připadalo 3,8 koně výkonu na 1 m2 přímé výhřevné plochy s uhlím, které odpařovalo 4 až 4,5 krát větší množství vody. Již v roce 1895 se lokomotivy řady 60 zkoušely s anglickým uhlím na obtížných úsecích trati v dnešní Jugoslávii ze stanice Pula do stanice Divača.
Snaha vylepšit tepelnou účinnost lokomotivy vedla k několika úpravám kotle i parního stroje. V letech 1905 až 1908 se vyrobilo 22 lokomotiv se sušičem páry typu Gölsdorf-Clench. Měly označení 60.500 až 60.521. V roce 1908 se na lokomotivě 60.194 upravil sušič páry na typ Crawford. V témže roce se vyrobily 3 lokomotivy 60.800 až 60.802 s Pielockovým přehřívačem páry.
Po první světové válce došlo k rozdělení parku lokomotiv řady 60 mezi několik železničních správ. Nejvíce zůstalo v Polsku, kde je PKP přeznačila na řadu Ti 12. Bylo to 158 kusů. V Jugoslávii jich JDŽ přeznačily na řadu 131 celkem 47 kusů. V Rumunsku obdržely CFR 4. lokomotivy.
ČSD přeznačily 34 lokomotiv řady 60 na řadu 334.1 s inventárními čísly 01 až 34 a 7 lokomotiv řady 60.500 na řadu 334.1 s inventárními čísly 35 až 41. Při dílenských opravách se u 7 lokomotiv zrušil sušič páry typu Gölsdorf-Clench a upravily se do shodného stavu s lokomotivami původního provedení.
V roce 1918 byly lokomotivy řady 60 u nás ve výtopnách Liberec, Břeclav, Moravská Ostrava, Karlovy Vary, Česká Třebová, Josefov-Jaroměř, Krnov, Brno (dnes Brno dolní) a Budějovice.
Počítalo se s nimi i do budoucna pro dopravu na vedlejších tratích a proto je ČSD i modernizovaly. Dosazovalo se na ně zařízení tlakových brzd, jednotné části armatury atd. Velmi brzy se jich 24 přesunulo na Slovensko i na bývalou Podkarpatskou Rus, kde jezdily s běžnými nákladními vlaky.
Protože většinou na východě byly ve výtopnách, které připadly na počátku roku 1939 k MÁV, převzaly MÁV celkem 23 kusů do svého provozu a označily je řadou 330, počínaje inventárním číslem 322.
Po skončení války v roce 1945 zbyl na našem území jen zlomek těchto lokomotiv. Od MÁV se jich většina nevrátila a v roce 1947 jich u ČSD bylo 7 kusů a ani ty nebyly všechny pojízdné, natož schopné provozu. Jezdilo se s nimi proto jen v prvních počátcích zahajování dopravy v osvobozeném státě, dokud nevyžadovaly náročnější opravu.
V roce 1951 končí u ČSD administrativně řada 334.1. Představovala první typizovanou řadu Gölsdorfových nákladních lokomotiv, které bylo možno vidět nejen u nás ale i v několika sousedních železničních správ.
Technické údaje lokomotiv 334.1
|
|
Označení do r.1918 – řada: | 60, 60.500 (KkStB) |
Výrobce: | VNM, Floridsdorf, SSD, KraussL, PČM |
Roky výroby: | 1895 – 1910 |
Počet vyrobených kusů: | 356 |
Počet kusů u ČSD: | 41 |
Uspořádání pojezdu: | 1’C m2 s |
Druh rozvodu: | Heusinger |
Největší rychlost v km/h: | 60 |
Přibližný výkon v kW: | 567 |
Poloměr minimálního oblouku: | ? |
Délka přes nárazníky: | 9487 |
Průměr běhounu v mm: | 830 |
Průměr spřažených kol v mm: | 1258 |
Hmotnost lokomotivy ve službě v t: | 52 |
Adhezní váha v t: | 42,3 |
Nápravové tlaky dvojkolí v Mp – přední běhoun: | 9,8 |
Nápravové tlaky dvojkolí v Mp – 1. spřažené: | 14 |
Nápravové tlaky dvojkolí v Mp – 2. spřažené: | 14 |
Nápravové tlaky dvojkolí v Mp – 3. spřažené: | 14,2 |
Průměr vysokotlakého válce v mm: | 520 |
Průměr nízkotlakého válce v mm: | 740 |
Počet válců: | 2 |
Zdvih pístu v mm: | 632 |
Počet trubek žárnic: | 102 |
Roštová plocha v m2: | 2,7 |
Výhřevná plocha topeniště v m2: | ? |
Výhřevná plocha trubek v m2: | ? |
Výhřevná plocha kotle v m2: | 120 |
Výhřevné plocha přehřívače v m2: | 24,7 |
Tlak páry v kotli v bar: | 13 |
Lokomotivy řady 334.1 bylo možné spojovat s tendry řad – 315.0 (po rekonstrukci); 414.0; 516.0; 517.0; 621.0; 621.1; 727.0; 815.0; 818.0 a 821.0. Po úpravě výšky podlahy tendru by bylo možné je spojit i s tendry řad: 619.0; 620.0; 923.0; 923.1; 926.0; 930.0; 930.1; 932.0; 935.0 a 935.1.
Technická dokumentace:
Historické fotografie: